Pro správné fungování tohoto webu využíváme soubory cookies. Budete-li pokračovat v jeho prohlížení, souhlasíte s používáním souborů cookies.Pokračovat Více informací    
AbecedaZdraví.cz > Diskuse > Rodina a děti > Věčné téma - tchýně

Diskuse - Věčné téma - tchýně

Přeskočit na nejnovější příspěvek
PurpleCrow, 23.1.2014 12:20:15, IP: ***.***.244.36, #182210
Nevím, kde přesně začít, ale odjakživa jsem odsuzovala ženy, které si neustále stěžují na tchýni a dokonce brání styku vnoučat s prarodiči. Kdyby mi někdo řekl, že dopadnu podobným způsobem, zaklepu si na čelo. Potřebuji se z toho vypsat a doufám, že najdu pochopení alespoň u lidí se stejným problémem. S mým manželem jsme se znali bohužel jen pár měsíců a já nechtěně otěhotněla . Po dlouhých debatách jsme nakonec přijali fakt, že budeme rodiči dříve, než jsme měli v plánu. Bylo mi hodně přes třicet, na potrat jsem jít nechtěla, měla jsem jednu z posledních šancí mít dítě. Manželovu rodinu jsem proto poznala až v těhotenství. Už první schůzka byla velice netradiční, rodiče nás pozvali do místní pizzerie, nikoliv domů – dodnes netuším, proč. Tchýně mě ihned po představení sjela pohledem a i když se snažila komunikovat příjemně, neodpustila si narážky na to, zda je její syn skutečně otcem našeho dítěte a procedila mezi zuby, že udělal pěknou blbost. Tchán v podstatě mlčel a přikyvoval poslušně své ženě. Úsměvné na jejím chování bylo to, že ona sama nechtěně otěhotněla , navíc v sedmnácti letech a já na rozdíl od ní nebyla závislá na rodičích, měla jsem svůj vlastní byt, oba jsme měli slušné zaměstnání a byli jsme s manželem (tenkrát přítelem) alespoň psychicky vyzrálí na to, založit rodinu. Narážky jsem se snažila přecházet a nevyvolávala konflikt. Vztahy mezi námi bohužel nebyly lepší ani po dalších návštěvách, naopak se situace přiostřovala. Tchýně se nám pletla absolutně do všeho. Do výběru kočárku, do výbavičky i přes to, že jsme si vše financovali sami. Nedokázala pochopit, že model kočárku, který si ona vysnila, se nám zkrátka nevejde do výtahu. Z pusy jí nevypadlo nikdy nic pozitivního, poslouchali jsme jen její „chytré“ rady a výtky, že všechno děláme špatně. Když jsme se ohradili, vylítla jak čertík, protože ona přece všechno zná nejlépe a všude byla minimálně třikrát. Musím se smát, když po narození mého syna kritizovala práci porodníků - přesně „věděla“, jak měli vést můj porod. Pravda, ona rodila třikrát, měla zkušenosti, ale nikdy nerodila poprvé v 38 letech, nerodila o tři neděle dříve a neměla zdravotní problémy jako astma a srdeční arytmii. Což dle jejích slov nebylo podstatné, doktoři a vlastně i já jsme byli totálně neschopní. Snažila jsem se být k manželově rodině milá, vstřícná, každou radu jsem zdvořile přijímala, ale zároveň jsem se nebála oponovat. Pořád jsem si stála za svým, že se řídím hlavně radami pediatrů a svým citem. Tchýně nechápala, proč odmítám posazovat své tříměsíční dítě, odsuzovala, že synovi i přes jeho pláč necpu do pusy dudlík namatlaný medem a snažím se, aby spal sám ve své posteli a dodržuji přesný denní režim. Odmítala můj názor na stravu batolat, kdy nehodlám dávat dítěti v roce jeho života klobásy, jitrnice a sladkosti. Dokonce prohlásila, že náš syn je vzteklý a opožděný, protože často pláče a nedělá, co ona považuje za důležité a strefovala se do mně, že jsem neschopná matka a dávala mi to tzv. „sežrat“. Ani na chvíli si nepřipustila, že její názory vycházejí ze zkušeností před dvaceti lety a jsou časem hodně zkreslené. Byla skálopevně přesvědčena, že kojenec má týdně přibírat jeden kilogram, vypít litr mléka v jedné dávce (jedno krmení), nebo sedět v pátém měsíci a chodit v desátém. Marně jsem jí vysvětlovala, že za předpokladu takového váhového příbytku, by za rok vážil můj syn více, než já sama. Neustále jsem jí opakovala, že syn roste a přibírá na horní hranici tabulek, že rozhodně netrpí hlady – tento fakt mi potvrdilo více lékařů, nejenom má pediatrička. Naše argumenty nikdy neměly šanci uspět, jak jsem brzy zjistila. Její názory ohledně psychomotorického vývoje byly také hodně mimo realitu. S pýchou v očích nám zarytě předhazovala, že můj muž seděl sám v pátém měsíci a považovala to za svůj největší životní úspěch. Můj manžel matce oponoval tím, že ještě v jeho osmi měsících ho musela na fotce podpírat rukou v kočárku, neseděl tudíž sám v pátém měsíci, jak hrdě tvrdila, ale vyvíjel se normálním, běžným tempem. Bez úspěchu. Jakmile jste předložili jasný důkaz, který vyvracel její tvrzení, obrátila a řekla, že sousedovic dcerka už běhá v 10.měsíci. I když jste jí opět opravili, že sousedovic dcerce je 15 měsíců, začala odjinud a snažila se dokázat, že jsme špatní rodiče, že všechny děti okolo nás se vyvíjejí zaručeně rychleji. Neuznávala názory pediatrů, ona to zkrátka všechno věděla nejlépe. S každou návštěvou ve mně bublal vztek, že s tímto se nedá bojovat a kousala jsem se do jazyka, abych jí nevpálila, že její syn špatně mluví, „ráčkuje“, takže to ona pochybila a ani se neobtěžovala navštívit logopedii. Vybavuji si poslední návštěvu, kterou náš syn skutečně celou proplakal. Bylo mu něco málo přes 4 měsíce, nesnesl cizí prostředí a tchýně odmítala jezdit za námi – bylo to prý příliš daleko. Vzala vnuka do náručí, aby mi ukázala, jak se to má s dětmi dělat. Nepřestal plakat a ona se na mě rozkřičela, že ona přece děti miluje, takže je to jen a jen moje vina a pronesla, že můj syn je vzteklý a že si za to můžeme sami. Návštěvu jsme ukončili s tím, že tohle nemusíme poslouchat. Manžel několikrát potom s matkou mluvil, ona ale ze svých narážek a názorů odmítala ustoupit. Naše antipatie vygradovaly po tom, kdy jsem byla se synem hospitalizována v nemocnici a manžel nás musel odvézt. Tenkrát shodou okolností matce přislíbil, že jí pomůže s namontováním nové kuchyně. Podotýkám, že jeho matka nežije sama, žije v domácnosti se svým manželem, se dvěma dcerami a jejich partnery, takže nebyla odkázána pouze na svého syna – on od dětství plnil funkci jejího poskoka, ani jí nenapadlo, požádat někoho jiného. Manžel matce volal, že bohužel nemůže přijet, sdělil jí důvod (že jsme v nemocnici na neurologii na pozorování kvůli poruchám spánku), dokonce nabídl jiný termín, ale bezúspěšně. A tím jsme si to zpečetili… Tchýně manželovi opět z plných plic zopakovala, že si za všechno můžeme sami, že se neumíme postarat o své dítě, že si vše ohledně neurologie vymýšlíme a další stupidní řeči. Telefonát byl zakončen tím, že už nebudeme jezdit. Manžel svoji matku nikdy neuznával, již několikrát v životě mu ublížila. Když mi vypráví o svém dětství, vždy pouze v souvislosti s dědou a babičkou. Otec ho dokonce bil, ani s ním nemá pěkný vztah. A tchýně bohužel lituje pouze toho, že jí nemá kdo posluhovat. Nezaobírá se faktem, že přišla o syna a že neuvidí vyrůstat své vnouče. Jakmile nesdílíte do puntíku její názor, jste nepřítelem číslo jedna, je schopna jít i přes mrtvoly. Dokonce své dcery naočkovala stejným způsobem, vymazaly nás ze svého života i ony, ač s nimi měl můj manžel vztahy dobré. Dle mého názoru má moje tchýně zkreslený pohled na mateřství. Poprvé počala dítě v sedmnácti letech. O mého manžela se starala za plné podpory svých rodičů. Každý, skutečně každý víkend odevzdala děti své matce a doháněla ztracené mládí po diskotékách. Třetí, nejmladší dítě přehodila rovnou do péče mému muži. Nechala desetiletého chlapce, aby svojí mladší sestru denně přebaloval, krmil, hlídal, vodil ze školky, ze školy . Od takového člověka nemám zapotřebí poslouchat tak tvrdou kritiku, která ani nemá opodstatnění. Náš syn je zdravé, veselé a prospívající dítě. Snažíme se s manželem všemi silami o jeho správnou výchovu. Stále nechápu, kde se v ní brala taková sobeckost, zášť a hloupost. Fakt, že jsem se „zbavila“ tchýně mě bohužel netěší, jak by se mohlo zdát. Vnitřně mě sžírá pocit, že nemáme v rodině hezké vztahy. Manžel se tím samozřejmě také trápí, oba se s tím špatně vyrovnáváme. Snaha o usmíření z její strany ale nepřipadá v úvahu a já nesnesu pomyšlení, že by měla se svým životním přístupem vliv na moje dítě.
Oskar, 18.10.2014 17:44:33, IP: ***.***.220.6, #189148
Ahoj Purple Crow, koukam, ze ubehl rok od tveho prispevku a veci jsou uz mozna jine nez byli. My to mame podobne a jedine reseni je proste rodice vyfuckovat. Nebudes respektovat moji vychovu? Tak si trhni. Drsny co? Ja jsem moji mamce rekl ze je to moje dite, ze jsem za nej ja zodpovedny ja a i po pravni strance a ze ja budu o vsem rozhodovat. Bud to prekousne a bude klid nebo to neprekousne a bude taky klid. Rozhode takovym lidem nikdy nic nevysvetlis. Radsi ne nestykat a byt v pohode. co se tyce manzela a jeho sester. Tak jsou snad dospely a dokazou delat vlastni rozhodnuti a pokud ne tak je to jejich problem ne? Stejne dite hlavne potrebuje lasku a dobrou naladu v rodine :) Ja spis nechapu o co tchynim jde? Proc si proste nemuzeme vsichni uzivat pohodovyho zivota. To by bylo na dlouhy debaty.
Dana, 13.10.2015 13:14:02, IP: ***.***.159.192, #196850
já nedám na maminku mého manžela dopustit, je skvělá
Přidat příspěvek k tématu Věčné téma - tchýně
Jméno či přezdívka:
E-mail:
Nadpis:
Text příspěvku:
Upozornění: Je zakázáno vkládat příspěvky odporující českým zákonům, např. vyhrožování usmrcením nebo újmou na zdraví (viz § 353 Nebezpečné vyhrožování), případně jakékoliv nabídky nebo poptávky po kterýchkoliv léčivých přípravcích. V případě příspěvků odporujících těmto pravidlům i ostatním platným zákonům veškeré informace vedoucí k identifikaci Vaší osoby předáváme Policii ČR, případně Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv.
Aktuálně v diskusích
včera14:26
138 reakcí

Patní ostruha

:-)

Anonym
včera13:19
4 699 reakcí

rakovina slinivky břišní

Ivana: Moc děkuji. Vy se taky držte, mimochodem slyšela jste o metodě NanoKnife? Některým vhodným pacientům ten zákrom provedou, ale je třeba se na... (zkráceno)

vena1986
včera13:09
6 reakcí

zdravá výživa

je asi nejak vakuovano ze? Myslite, ze je idealni i do hor? Neni tezke?

jejad
včera11:51
59 reakcí

kouření

Taky jsem si pro své odvykání zvolila přípravky niquitin. Ja jsem teda používala pastilky :) info najdete na niquitin.cz

Suzanka
včera8:12
267 reakcí

Zápach z úst

Potrebujete pôžičku platiť svoje účty, alebo začať nový podnik? môžete ma kontaktovať teraz pre viac informácií. pastornilson552@gmail.com

Pastor Nilson
Přihlaste si odběr našich novinek:
E-mail: 
Z odběru se můžete vždy odhlásit na této stránce.
(c) 2005-2013 Abeceda Zdraví s.r.o.   | Reklama | Návštěvnost měří NetMonitor | Prohlášení